Turistické zajímavosti v našem okolí

 

Čížkovy kameny

     Čížkovy kameny  leží 5 km od Trutnova, nad vesnicí  Lhota u Trutnova. Jedná  se o  bílé pískovce z 

období mladších druhohor - křídy. Před 100 miliony let  tuto oblast  pokrývalo nepříliš hluboké moře, s dnem

silně pokrytým pískem ze kterého se za mnoho let  vytvořily nejen Čížkovy kameny, ale i Adršpašsko-Teplic-

skály a mnoho menších skalnatých a kamenitých útvarů po celých východních Čechách.

     Čížkovy kameny se dělí na severní a jižní.

     Na  severních Čížkových kamenech je velice zajímavá  jeskyňka ( zde se za prusko-rakouské války z

r.1866 schovával  poříčský  průmyslník Walzel ) a obrovské  balvany na skále 20 m nad údolím. Vyšlapanou, 

kamenitou cestou přimo proti jeskyňce dojdete na velkou skálu s výhledem na Krkonoše, Žacléř a krásné

Podkrkonoší. Pokud se vydáte dál, po 120 m dojdete k  Čertovým  kamenům ( ve kterých voda vymodelovala

tzv.hrnce ).

     Jižní Čížkovy  kameny  jsou zajímavé  vysokými skalními masivy ( vhodnými i prolezení a slaňování )

 

 a kamennými schody, které vedou směrem do Bohuslavic nad Úpou.

*****************************************************************************

Jestřebí hory

     Jestřebí hory tvoří táhlý, asi 15 km dlouhý, zvlněný hřbet. Dříve byly nazývány Brendy. Geologicky jsou

tvořeny prvohorními usazeninami karbonu a často načervenalými jílovci ( nazývané podle nejvyššího vrcholu

Žaltman - 739 m jako žaltmanské arkózy ).

     Ve výchozech hornin jsou zbytky zkamenělin mladokarbonských jehličnanů ( lidově zvaných araukarity ),

kde nejvýznamějším nalezištěm je Kryštofova skála, původně vyhlášená jako chráněný přírodní výtvor, dnes

je ve špatném stavu, většina araukaritu byla nešetrně vylámána.

     Nad Petrovicemi ve slepencových skalách jsou vymlety tzv. vírové hrnce ( Kolčarka ).

     V sedle za Odolovem byl provozován hlubinný kamenouhelný důl ( Žacléřsko - svatoňovický černouhelný

revír - sloje odolovského souvrství ). Těžbu dnes  připomíná  již jen naučná  stezka, četné haldy a výsypky i 

se zbytky uhlí s otisky přesliček, plavuní a kapradin.

     Hřeben  Jestřebích hor je převážně zalesněn a můžeme zde nalézt i smrk omoriku a jiné dřeviny, které 

zde  byly pokusně  vysázeny díky své  zvýšené  odolnosti proti nežádoucím  imisím od r.1957 z elektrárny v

Trutnově - Poříčí.

     Na  svazích  Jestřebích hor existovaly  bledulové  louky, zmizely  však  stejně  jako louky na  nichž dříve

rostlo  " kvítí  až  strakato ". I bratři  Čapkové, vnímaví  pozorovatelé  přírody,  postřehli  bohatství  květeny

Jestřebích hor a tento kraj výstižně nazvali ve dvacátých letech Krakonošovou zahradou.

     Jestřebí  hory  jsou  součástí  Broumovské  vrchoviny a  nejvyšší  bod je Žaltman ( 739 m, dva  vrcholy

200 m od sebe ). Žaltman byl dříve nazýván Hexenstein ( Čarodějnický kámen ). Na vrcholu Žaltmanu byla

postavena v r.1967 kovová rozhledna, vysoká 15 m ( o postavení se zasloužil odbor KČT Malé Svatoňovice )

s výhledem na Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory ( Góry Stolowe ), Soví hory ( Góry Sowie ), Kunětickou

horu a Broumovskou vrchovinu.

     Hřebenem  Jestřebích  hor se táhne  linie  opevnění  zbudovaného před  druhou světovou válkou, proto

je zde také velký  počet  militárních tvarů. Některé tvrze v Odolově jsou  částečně zrekonstruovány a slouží

jako muzea.

Více na stránkách: www.jestrebihory.cz

****************************************************************************

Petříkovice - Janský vrch

     Krajině Bratří  Čapků  dominuje táhlý hřbet  Jestřebích hor, vrcholící vyhlídkovým Žaltmanem ( 739 m

nad Malými Svatoňovicemi. Mnohem méně navštevovaný je severozápadní cíp Jestřebích hor, oddělený od

vlastního hřbetu údolím Petříkovického potoka se stejnomennou vesnicí.

     Vesnice Petříkovice je obklopena kopci a nachází se podél úzkého půvabného údolí. Zmínka o prvním

osídlení se  datuje od roku 1012 a vesnice je  prý pojmenovaná  po prvním  osadníkovi, který se  jmenoval

Peter  Pestolský. Ve  starých dobách  byla v Petříkovicích  otevřena  naleziště  železné a manganové  rudy,

které se tavily ve dvou vysokých pecích.

     Strojní  tkalcovna byla dříve válcovým  mlýnem a nacházela se na pravé  straně před dnešní odbočkou

k  hranici. Vlastník  mlýna  se  jmenoval  Johann  Ulbrich,  který v roce 1872  vybudoval  poutní  kapli  pod

Janským vrchem. Podnětem k vybudování kaple  byl pramen s vyjímečně čistou vodou, které se připisovaly

léčebné účinky. Podle analýz Dr.Klause z Vídně a Dr.Sonnenscheina z Berlína byla voda naprosto uznávaná 

pro  vybudování  ozdravných  prostor se studenou  vodou. Pramen  obsahoval  zejména  železo, síru, jód,

vápník a kyselinu uhličitou. V současné době  je kaple, která stála na vyvýšeném místě  proti studánce, již

minulostí. Byla postavena ze dřeva a podlehla tak vlivům počasí.

     Nad  studánkou  se  vypíná   Janský vrch  ( 697 m ), přes  který  přechází  česko-polská  hranice. Na

polskou stranu se hřbet sklání celkem  mírným svahem, kdežto k  jihu a jihozápadu spadá na  naše území 

téměř souvislou soustavou  skalních stěn a útesů. Jednotlivé  útvary jsou desítky metrů dlouhé, některé až

20m vysoké,  a nápadně vyčnívající od hrany svahu. V důsledku sklonu vrstev jsou výrazně nesouměrné.

     Pozoruhodný útes tvoří  tzv.Krausovu  vyhlídku, vystupující mezi korunami stromů. V méně odolných

vrstvách karbonských usazenin v něm vzniklo několik  skalních oken a dutin. Podobnou modelací se vyzna-

čují i skaliska v blízkosti  vrcholu  Janského  vrchu ( 697 m ). K  nejzajímavějším patří  asymetrický  skalní 

hřib, čnící z hrany  hřbetu asi 100 m  jihovýchodně od vrcholu. Na  jeho západním  úpatí se černá asi 1 m

široký i vysoký  otvor  jeskynní dutiny, nazývané  Medvědí doupě. Tato oválná, asi 10 m dlouhá  chodbička

vznikla  patrně zvětráním méně odolné vrstevní  polohy, nelze vyloučit ani umělý původ. Obdobnou skálou

je tvořen i vlastní vrchol Janského vrchu, stěna pak lemuje hranu hřbetu ještě v délce asi 200 m.