Turistické zajímavosti v našem okolí

 

Čížkovy kameny

     Čížkovy kameny  leží 5 km od Trutnova, nad vesnicí  Lhota u Trutnova. Jed-

ná  se o  bílé pískovce z období mladších druhohor - křídy. Před 100 miliony let 

tuto oblast  pokrývalo nepříliš hluboké moře, s dnem silně pokrytým pískem ze

kterého se za mnoho let  vytvořily nejen Čížkovy kameny, ale i Adršpašsko-Tep-

lické skály a mnoho menších skalnatých a kamenitých útvarů po celých východ-

ních Čechách.

     Čížkovy kameny se dělí na severní a jižní.

     Na  severních Čížkových kamenech je velice zajímavá  jeskyňka ( zde se

za prusko-rakouské války z r.1866 schovával poříčský průmyslník Walzel ) a ob-

rovské  balvany na skále 20 m nad údolím. 

     Vyšlapanou kamenitou cestou přimo proti jeskyňce dojdete na velkou skálu

s výhledem na Krkonoše, Žacléř a krásné Podkrkonoší. Pokud se vydáte dál, po

120 m dojdete k  Čertovým  kamenům ( ve kterých voda vymodelovala tzv.hrn-

ce ).

     Jižní Čížkovy kameny jsou zajímavé vysokými skalními masivy ( vhodnými

i prolezení a slaňování ) a kamennými schody, které vedou směrem do Bohu-

 

slavic nad Úpou.

********************************************************

Jestřebí hory

     Jestřebí hory tvoří táhlý, asi 15 km dlouhý, zvlněný hřbet. Dříve byly nazý-

vány Brendy. Geologicky jsou tvořeny prvohorními usazeninami karbonu a čas-

to načervenalými jílovci ( nazývané podle nejvyššího vrcholu Žaltman - 739 m

jako žaltmanské arkózy ).

     Ve výchozech hornin jsou zbytky zkamenělin mladokarbonských jehličnanů

( lidově zvaných araukarity ), kde nejvýznamějším nalezištěm je Kryštofova ská-

la, původně vyhlášená jako chráněný přírodní výtvor, dnes je ve špatném stavu,

většina araukaritu byla nešetrně vylámána.

     Nad Petrovicemi ve slepencových skalách jsou vymlety tzv. vírové hrnce

( Kolčarka ).

     V sedle za Odolovem byl provozován hlubinný kamenouhelný důl ( Žacléřsko

svatoňovický černouhelný revír - sloje odolovského souvrství ). Těžbu dnes  při-

pomíná  již jen naučná  stezka, četné haldy a výsypky i se zbytky uhlí s otisky

přesliček, plavuní a kapradin.

     Hřeben Jestřebích hor je převážně zalesněn a můžeme zde nalézt i smrk

omoriku a jiné dřeviny, které zde  byly pokusně  vysázeny díky své  zvýšené 

odolnosti proti nežádoucím  imisím od r.1957 z elektrárny v Trutnově - Poříčí.

     Na  svazích  Jestřebích hor existovaly  bledulové  louky, zmizely  však stej-

ně jako louky na  nichž dříve rostlo  " kvítí  až  strakato ". I bratři  Čapkové,

vnímaví pozorovatelé přírody, postřehli bohatství květeny Jestřebích hor a tento

kraj výstižně nazvali ve dvacátých letech Krakonošovou zahradou.

     Jestřebí hory jsou součástí Broumovské vrchoviny a nejvyšší bod je Žaltman

( 739 m, dva vrcholy 200 m od sebe ). Žaltman byl dříve nazýván Hexenstein

( Čarodějnický kámen ). Na vrcholu Žaltmanu byla postavena v r.1967 kovová 

rozhledna, vysoká 15 m ( o postavení se zasloužil odbor KČT Malé Svatoňovice )

s výhledem na Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory ( Góry Stolowe ), Soví hory

( Góry Sowie ), Kunětickou horu a Broumovskou vrchovinu.

     Hřebenem  Jestřebích  hor se táhne  linie  opevnění  zbudovaného před  dru-

hou světovou válkou, proto je zde také velký  počet  militárních tvarů. Některé

tvrze v Odolově jsou  částečně zrekonstruovány a slouží jako muzea.

Více na stránkách: www.jestrebihory.cz

********************************************************

Petříkovice - Janský vrch

     Krajině Bratří  Čapků  dominuje táhlý hřbet  Jestřebích hor, vrcholící vyhlíd-

kovým Žaltmanem ( 739 m ) nad Malými Svatoňovicemi. Mnohem méně nav-

štěvovaný je severozápadní cíp Jestřebích hor, oddělený od vlastního hřbetu

údolím Petříkovického potoka se stejnomennou vesnicí.

     Vesnice Petříkovice je obklopena kopci a nachází se podél úzkého půvab-

ného údolí. Zmínka o prvním osídlení se datuje od roku 1012 a vesnice je prý

pojmenovaná po prvním osadníkovi, který se jmenoval Peter Pestolský. Ve  sta-

rých dobách byla v Petříkovicích otevřena naleziště železné a manganové rudy,

které se tavily ve dvou vysokých pecích.

     Strojní tkalcovna byla dříve válcovým mlýnem a nacházela se na pravé stra-

ně před dnešní odbočkou k hranici. Vlastník mlýna  se jmenoval  Johann Ulbrich,

který v roce 1872 vybudoval poutní kapli pod Janským vrchem. Podnětem k vy-

budování kaple byl pramen s vyjímečně čistou vodou, které se připisovaly léčeb-

né účinky. Podle analýz Dr.Klause z Vídně a Dr.Sonnenscheina z Berlína byla vo-

da naprosto uznávaná pro vybudování ozdravných prostor se studenou vodou.

Pramen obsahoval zejména železo, síru, jód, vápník a kyselinu uhličitou. V sou-

časné době je kaple, která stála na vyvýšeném místě proti studánce, již minu-

lostí. Byla postavena ze dřeva a podlehla tak vlivům počasí.

     Nad studánkou se vypíná Janský vrch  ( 697 m ), přes který přechází čes-

ko-polská hranice. Na polskou stranu se hřbet sklání celkem mírným svahem, 

kdežto k jihu a jihozápadu spadá na naše území téměř souvislou soustavou skal-

ních stěn a útesů. Jednotlivé útvary jsou desítky metrů dlouhé, některé až 20m

vysoké,  a nápadně vyčnívající od hrany svahu. V důsledku sklonu vrstev jsou

výrazně nesouměrné.

     Pozoruhodný útes tvoří  tzv.Krausovu  vyhlídku, vystupující mezi koruna-

mi stromů. V méně odolných vrstvách karbonských usazenin v něm vzniklo ně-

kolik skalních oken a dutin. Podobnou modelací se vyznačují i skaliska v blízkosti

vrcholu Janského vrchu ( 697 m ). K nejzajímavějším patří asymetrický skalní

hřib, čnící z hrany hřbetu asi 100 m jihovýchodně od vrcholu. Na jeho západním 

úpatí se černá asi 1 m široký i vysoký otvor jeskynní dutiny, nazývané  Medvědí

doupě. Tato oválná, asi 10 m dlouhá chodbička vznikla patrně zvětráním méně

odolné vrstevní  polohy, nelze vyloučit ani umělý původ. Obdobnou skálou je 

tvořen i vlastní vrchol Janského vrchu, stěna pak lemuje hranu hřbetu ještě v

délce asi 200 m.